Historie

První fotbalový oddíl byl ve Zlíně založen v roce 1919. Dostal název SK Zlín a útočištěm se mu stalo hřiště na pronajatém trhovišti zvaném "Za sýpkou". Po výpovědi z tohoto hřiště bylo nutné se obrátit na firmu Baťa, která za roční poplatek 5 korun pronajala klubu pozemek na Deštěnce.

Spolupráce s firmou Baťa pokračovala dále, v roce 1924 se název změnil z dosavadního SK Zlín na SK Baťa Zlín. Fotbal v našem městě se stal součástí reprezentace továrny, fotbal sloužil také reklamě podniku. Ještě v tomtéž roce bylo vybudováno v prostoru za nynějším nádražím nové hřiště, které bylo dokončeno postavením kryté tribuny v roce 1926.

Mezi roky 1926 až 1938 se klub snažil postoupit do vyšších soutěží. V roce 1932 se SK Baťa Zlín stal poprvé mistrem Hanácké fotbalové župy a získal také titul "Mistr Moravy". O dva roky poté - v roce 1934 byl otevřen nový stadion "U elektrárny", který na tehdejší dobu jeden z nejkrásnějších v republice.

Kádr z roku 1938

V roce 1938 vyhrálo mužstvo SK Baťa Zlín bez jediné porážky vyhrál Moravskoslezskou divizi a postoupil do nejvyšší soutěže – státní fotbalové ligy. Největšího úspěchu dosáhli v ligové soutěži 1942/1943, kdy skončili na třetím místě za Slavií a Spartou a tentýž úspěch zopakovali rovněž v dalším roce.

Hned po válce se družstvu SK Baťa opět vedlo – skončilo ve skupině A I. ligy druhé za AC Spartou. O rok později byla účast zlínských v I. lize velmi nedůstojně ukončena. V posledním ligovém utkání byla zjištěna úplatkářská aféra a kluby Kladna, Baťa Zlín a tehdejší SK Židenice byly potrestány sestupem do divize.

Zpět do nejvyšší soutěže se mužstvo dostalo v roce 1950, aby po dalším roce opět sestoupili. Toto se opakovalo také o tři roky později.

Kádr z roku 1945

V březnu 1958 došlo v našem městě ke sloučení tělovýchovných jednot, a tím i ke sloučení tehdejších bývalých oddílů Jiskry a Spartaku. V té době hrálo nové mužstvo TJ Gottwaldov většinou ve II. lize, a to bez výrazných úspěchů.

Kádr z roku 1957

Patnáct dlouhých let nepostoupil Zlín do I. ligy, toto se podařilo zvrátit v roce 1969. O rok později se mužstvo stalo vítězem Československého poháru, když ve finále porazilo Slovan Bratislava 2:1. Naši fotbalisté se tak stali účastníky druhé nejvyšší mezinárodní fotbalové soutěži - Poháru vítězů pohárů.

O dva roky později však následoval další sestup z celostátní I. ligy, který se za dva roky zastavil až v III. lize, zvané národní.

Kádr z roku 1976

Změny v politickém systému zasáhly také oblast tělovýchovy a sportu. Od 1. ledna 1990 se městu vrátil historický název Zlín, což se projevilo také v přejmenování fotbalového klubu. Do sezóny 1990/91 vstoupil jako samostatný právní subjekt Football Club Svit Zlín - FC Svit Zlín. Přes reálnou naději na postup do nejvyšší soutěže se však zlínský fotbal musel pro další dva roky spokojit pouze s druhou nejvyšší ligou. Rozdělení ČSFR připravilo možnost postupu pro šest mužstev z II. ligy do nově vytvořené nejvyšší soutěže. Zlínští tuto šanci nepromarnili a po remíze v Brandýse nad Labem postoupili po dlouhých 22 letech zpět do I. ligy. Tři roky zde působili pod hlavičkou FC Zlín, předposlední příčka v sezóně 1995/1996 je vrátila o třídu níže.

Kádr z roku 1995

Od sezóny 2000/01 se novým hlavním sponzorem a partnerem klubu stává firma LUKROM. Název se mění na FK Zlín a výsledkem ekonomické stabilizace je zlepšení výkonnosti mužstva. O rok později mužstvo po bezchybné jarní části a domácím vítězství nad Českými Budějovicemi postupuje do nejvyšší soutěže. Hlavním sponzorem se stává firma Tescoma, která se dostává rovněž do názvu klubu – FC TESCOMA Zlín.

Kádr z roku 2002

Od roku 2002 je tým účastníkem nejvyšší české fotbalové ligy a zároveň hraje evropské poháry. O jeho vysokém morálním kreditu hovoří fakt, že zlínský klub nebyl nikterak zapojen do úplatkářské aféry, která byla v českém fotbale odhalena v roce 2004. Návštěvníci ligových zápasů se dočkali i vytoužené východní tribuny, která byla zastřešená a rozšířila kapacitu stadionu Na Letné na 5 673 míst k sezení.

Největších úspěchů v novodobé historii dosáhl náš klub hned v úvodních dvou letech své působnosti v nejvyšší soutěži. Tehdy začala naplno vycházet hvězda mladého trenéra Vlastislava Marečka. Pod jeho vedením obsadil Zlín v sezonách 2002/03 a 2003/04 dvakrát po sobě sedmé místo a probojoval se až do semifinále Poháru ČMFS, ve kterém vypadl až na penalty s Jabloncem.

Tým si zároveň zajistil premiérovou účast v evropském poháru Intertoto Cup, do kterého vstoupil už pod vedením Marečkova nástupce, kterým se stal Vlastimil Palička. Zlín v létě roku 2004 postupně vyřadil finský celek MyPa Myllikoski, belgický KVC Westerlo a ve třetím kole na něj čekal slavný španělský klub Atlético Madrid.

V prvním zápase na vyprodané Letné sice Zlínští slavnému sokovi podlehli 2:4, ovšem v odvetě na španělské půdě favorizovanému soupeři zle zatápěli. Zaskočení domácí jen přihlíželi koncentrovanému výkonu našich fotbalistů, kteří se dostali do dvoubrankového vedení a pouze jeden gól je dělil od postupové senzace. Atlético už ale i s potřebnou dávkou štěstí postup do další fáze poháru uhájilo.

Také samotná mistrovská sezona 2004/05 začala slibně. Střevní chřipkou sužovaný Zlín nečekaně porazil v úvodním kole Slavii Praha. To však byla kromě cenné výhry nad Libercem jediná vlaštovka. Na místo kouče Paličky proto ještě v průběhu podzimu přišel bývalý československý reprezentant Pavel Hapal. Ve zbytku podzimu se naše mužstvo herně i výsledkově zvedlo a zajistilo si tak klidnou zimu. Jaro už tak povedené nebylo, přesto si Zlín výhrou nad Opavou v posledním kole zajistil konečné 10. místo. V létě se mužstvo navíc opět zúčastnilo letního Interpoháru. V něm postoupilo v prvním kole přes běloruský klub FC Neman Grodno, ale ve druhém kole mu vystavil stopku belgický K.A.A. Gent.

Do nadcházejícího ročníku 2005/06 vstoupil Zlín s novým mužem na lavičce, regionálním patriotem Lubomírem Blahou. Start sice mužstvu nevyšel, vyhrálo až ve třetím kole regionální bitvu nad Slováckem, ovšem ještě během podzimu udělal Zlín ze svého stadionu nedobytnou tvrz, která až do konce sezony nepadla. Trochu horší už to bylo s našimi venkovními zápasy, protože v těch se mužstvu nepodařilo ani jednou zvítězit. Domácí body nám ale stačily po celou sezonu na klidný střed tabulky a konečné 11. místo.

To v mistrovské sezoně 2006/07 měli zlínští mnohem větší starosti. K mužstvu sice přišel protřelý stratég Petr Uličný, ovšem na své předchozí úspěšné působení v našem klubu nenavázal. Ještě před koncem kalendářního roku byl odvolán a na jeho místo nastoupil Pavel Hoftych. Těžkou premiéru na prvoligové lavičce zvládl na výbornou. Mužstvo udržel nad vodou, zvládl klíčové záchranářské duely a pro celý Zlínský kraj zachránil nejvyšší soutěž.

A hned v příští sezoně svou misi ještě vylepšil. Zlín se opět začal naučit vyhrávat venku, kde hlavní v jarní části soutěže sbíral tolik potřebné body. A protože měl za sebou i mimořádně zdařilý podzim, mohl se na konci sezony těšit z výtečné osmé příčky. Ševci zároveň prolomili již zmiňované nezdary na soupeřových hřištích, když se jejich série bez venkovní výhry protáhla až na čtyřicet zápasů, a v tomto ročníku začali pravidelně bodovat také mimo svůj stadion. Na podzim vyhráli v Liberci a v Mladé Boleslavi, na jaře uspěli v Olomouci, v Jablonci a Mostě.

Nic proto nenasvědčovalo tomu, že by se sezona 2008/2009 měla stát pro fotbalový Zlín jednou z nejméně vydařených v novodobé historii. Ševci si zadělali na velké problémy už během podzimu, z nějž vytěžili pouhých devět bodů. Po porážce se Slávií byl navíc od mužstva odvolán trenér Josef Mazura, pak tým převzal na čtyři zápasy Ladislav Minář, aby posledních pět zápasů před zimní přestávkou odtrénoval Stanislav Levý. Ani jemu se však nepodařilo výsledkový propad zastavit, a tak do jarní části usedl na lavičku opět Ladislav Minář. Zlín se i přes výrazně zlepšené výkony držel stále pod čarou ponoru, nicméně v závěru nasadil k drtivému finiši a ještě v posledním kole reálně bojoval na dálku o záchranu v první lize. Poslední krok v Jablonci ovšem ševci nezvládli a museli se smířit s pádem do druhé ligy.

Zlínu se po sestupu z první ligy nepodařilo udržet všechny osobnosti mužstva. Řady ševců opustili například Ondra Čelůstka, Ríša Dostálek, Vitalij Trubila, Filip Rýdel, Martin Vyskočil či brankář Víťa Baránek, na druhou stranu se vrátili Honza Jelínek a Pepa Lukaštík, tedy hráči dostatečně ošlehaní druhou ligu. Čerstvě pak přišli Radek Görner ze Slovácka a Martin Vozábal z Viktorie Žižkov. Mužstvo pod vedením trenérů Mináře, Švacha a Kalivody toužilo po návratu do nejvyšší soutěže.

Ševci se však museli vypořádat nejen se soupeři, ale i s druholigovou divočinou. Hned první zápas v Mostě jim mnohé naznačil. Severočeši kopali za poločas dvě penalty a navíc putoval pod sprchy Pavel Malcharek. Pak sice sudí vyloučil i domácího hráče, přesto nebylo pochyb, jak jsou karty rozdány. Přesto žlutomodří zásluhou Malcharka a ve druhé půli Šmahaje dokázali srovnat a vydřít alespoň bod.

Pak přišla dvojice domácích zápasů proti dvěma velmi úspěšným druholigovým účastníkům z předchozího ročníku – druhé Čáslavi a třetí Jihlavě. Ševci na Letné poprvé s novým sponzorem v zádech v podobě společnosti Provit své věrné nezklamali. Neztratili ani bod, zvítězili 1:0 a 3:1 a nakročili za svým cílem.

Jenomže druhý venkovní výjezd opět přinesl zářez, o kterém se pak ještě dlouho mluvilo. Ševci neměli v Hlučíně šanci. O záchranu bojující Slezané v té době ještě spříznění se Slavií Praha vyhráli 2:0, když Zlínští dohrávali bez vyloučeného brankáře Kořínka. Pozitivem tak byla alespoň premiéra mezi třemi tyčemi v podání Jindry Skácela, který na začátku sezony ševce posílil.

Žlutomodří si napravili reputaci hned v dalším domácím duelu, kdy gólem Karla Kroupy udolali houževnatou Karvinou. Ještě lépe se jim dýchalo po výjezdu na stadion béčka Sparty Praha. Rudí koně sice po poločase vedli, nicméně zlínští stopeři Kroča se Zbožínkem zařídili po změně stran kýžený obrat.

Pak ovšem přišla nejhorší podzimní pasáž. V tu chvíli mátožná Viktoria Žižkov vedená trenérem Petrželou překazila ševcům loučení s Letnou před položením nového trávníku. Zlínští pohrdli tutovkami Nováka a Žůrka a Pražané krátce po přestávce zásluhou důrazného Kaloda udeřili. Žlutomodří se dostali do křeče, a přestože Šmahajovo stažení ve vápně po penaltě doslova volalo, výsledek už se nezměnil.

A bylo ještě hůř. To když Zlínští vyrazili na hřiště vedoucího Ústí nad Labem. Tady opravdu rozhodla fotbalová kvalita na straně Severočechů, kteří dvěma góly ve druhé půli potvrdili postavení v tabulce. Ševci pak alespoň se ctí opustili pohárovou soutěž, když v Otrokovicích podlehli prvoligovému Liberci až po penaltách.

Mnohem důležitější zápas je však čekal v Kunovicích. Tam odehráli zlínští borci poslední čtyři domácí podzimní duely. A dlužno předeslat, že si vedli nad očekávání dobře, když vytěžili plných deset bodů. Ale postupně. Výhra nad nováčkem z Vlašimi se totiž nerodila vůbec lehce. Středočeši byli celý poločas lepší, zaslouženě vedli a jen Zbožínkova gólová hlavička po rohu držela ševce nad hladinou.

Rozhodující byl Kroupův gól z penalty a následná pojistka Žůrka. Vlašim stihla jen snížit. Ševcům se navíc povedlo tento výsledek vyšperkovat nečekanou výhrou v Sokolově, o kterou se po Novákově akci postaral Pazdera. Klid dodal Žůrek. A když pak Zlínští po nemastném začátku otočili v Kunovicích i duel proti posledním Vítkovicím, bylo zase veselo.

Ale jen do výjezdu v Třinci. Tamní podmínky ztížené předchozí sněhovou nadílkou více seděly domácím, kteří zaslouženě vyhráli 3:1. A ševci byli znovu pod tlakem. Pro poslední čtyři kola navíc dostali od vedení klubu ultimátum uhrát deset bodů. A to splnili do puntíku. Vše začala vydřená domácí výhra s Duklou Praha, kterou zařídil šťastným gólem před odchodem do kabin Vozábal. Konečný výsledek zněl nakonec 3:1.

Ještě těžší bitvu podstoupili ševci v Opavě. Slezané začali výborně, dostali se do vedení a navíc pokračovali s výhodou jednoho muže v poli. Jenomže ševci dokázali po standardní situaci zásluhou Kroči srovnat a v samotném závěru pláchl opavské obraně Žůrek, jenž otočil výsledek na zlínskou stranu.

Žlutomodří se tímto počinem dostali do těsného kontaktu za druhý Hradec Králové, který týden nato hostili v Kunovicích. Jenomže Východočeši začali lépe a z penalty šli do vedení. Ševci přidali až po změně stran a z velkého tlaku nakonec zásluhou Zbožínkovy hlavičky vytěžili vyrovnání. Vzápětí trefili tyč, ale nerozhodný stav již vydržel.

V předehrávce úvodního jarního kola se pak vydali Zlínští do Čáslavi. Nebyl to jednoduchý mač. Středočeši dvakrát vedli, ale Vozábal se Žůrkem vždy odpověděli. První jmenovaný pak po přestávce vstřelil navrch vítěznou branku hostujícího mužstva.

Nešlo přitom o jediné body, které zlínská družina před jarními odvetami získala. Ty další jim přihrála Disciplinární komise, která potrestala tým Mostu za neoprávněný start kapitána Jedináka v úvodním kole soutěže kontumací výsledku. Ševci se tak bodově dotáhli na druhý Hradec Králové a hratelná byla i ztráta na vedoucí Ústí nad Labem

Přes zimu se toho ve Zlíně příliš nezměnilo. Nebyl ani důvod. Mužstvo šlapalo, výsledky slibovaly reálný boj o postup a navíc se přichystalo také zprovoznění nově vybudovaného vyhřívaného trávníku.

Přesto si trenér Minář dovolil několikrát lehce zariskovat. V prvním případě umožnil brankáři Aleši Kořínkovi a útočníkovi Liboru Žůrkovi, aby si do určitého data hledali vysněné angažmá. Obě opory však nakonec ve zlínské kabině zůstaly. Jistota byla jistota.

Jediným kdo z týmu podešel, byl Radek Görner, jenž nesplnil očekávání. Místo něj naopak přišel další zkušený záložník Martin Abraham. Středopolař pražské Slavie i přes pověst, která jej předcházela, na Letné zapadl a ve Zlíně znovu oživil svoji kariéru.

Ševcům se relativně vydařila také zimní příprava, v níž si poradili i s několika prvoligovými týmy včetně Slovácka. Chystat se ovšem museli hlavně na první jarní duel proti Vysočině. V Jihlavě se hrálo opravdu v arktických podmínkách. Za třeskutého mrazu rozhodl o exportu všech tří bodů na Letnou ve druhé půli Martin Vozábal.

Týden nato se Zlín dočkal premiéry vyhřívaného trávníku. Hlučín sice kladl tuhý odpor, jenže Zbožínkova hlavička po rohovém kopu a Kroupova pohotová dorážka zařídily po změně stran vítězný křest. Na ten navázali ševci v Karviné. Po brankách Kroupy a Žůrka vedli hosté rychle 2:0, a přestože Severomoravané před poločasem snížili, zlínskou výhru pojistil po změně stran Lukaštík. Domácí už jen snížili.

Druhou třetinu soutěže pak Zlínští zakončili na Letné duelem s béčkem Sparty. Rudí koně se do přestávky drželi, jenomže žlutomodří ve druhé půli přidali a z tlaku vstřelili i dvě branky. Dlužno podotknout, že na všech čtyřech výhrách v řadě měl velkou zásluhu spolehlivě chytající Jindra Skácel.

Ševci se v této fázi vyhoupli do čela druhé ligy a nic nenasvědčovalo tomu, že by jim měl postup uniknout. Podzimní suverén z Ústí nad Labem tápal a Hradec Králové se jevil v danou chvíli jako druhý postupující. Zbytek mužstev se díval na vedoucí trio s obrovskou ztrátou.

Pak však přišel šok na Žižkově. Ševci prohráli 0:2, ale především přišli o několik opor. Mimo jiné se zranili Malcharek či Jelinek a zcela fit nebyli ani další. Přesto Zlínští věřili, že nadcházející duel jara proti Ústí nad Labem zvládnou. To se však nestalo.

Takticky svázanou bitvu rozsekl již první poločas. Skácel nezvládl po Šmahajově malé domů z půlky hřiště rozehrávku a Severočeši se dostali do laciného vedení. Vyrovnat mohl Kroupa, ale z penaltového puntíku branku přestřelil. To hosté pokutový kop proměnili. Kroupa však své zaváhání napravil a po Žůrkově centru hlavou snížil. Zlínský tlak po změně stran už ovšem kýžené vyrovnání nepřinesl.

A na Letné se začalo vše bortit. Ševci nenajeli na vítěznou vlnu ani ve Vlašimi, kde zásluhou Bači dokázali pouze srovnat na konečných 1:1. Jinak zvonily tyče i břevna, góly však nepřibyly. Při obrovské marodce si Zlín vybral smůlu i proti Sokolovu. Zásluhou Zbožínka sice vedl, ale Západočeši v předposlední minutě po standardní situaci srovnali.

Pak to žlutomodří zkoušeli ve Vítkovicích. Na půdě posledního týmu tabulky se ale víc trápili sami se sebou a nakonec byli rádi, když díky pohotovým zákrokům Skácela uhájili alespoň bezbrankovou remízu. Pro dokreslení čím dál horší situace pak zlínskou kabinu postihla viróza a následný duel s Třincem musel být odložen.

Zlínští tedy poté vycestovali na pražskou Julisku. Dukla už v té době hrála líbivý kombinační fotbal. Domácí byli lepším týmem, a přestože Kroupa stihl v průběhu první půle srovnat na 1:1 a Žůrek v samotném závěru snižoval na 2:3, body zůstaly v tuzemské metropoli. V tomto zápase si odbyl svou druholigovou premiéru a derniéru zároveň zlínský brankář Jiří Tobolík.

Čtyři kola před koncem se tak ševcům vzdalovala obě postupová místa, navíc ze čtvrté příčky se začínala nepříjemně dotahovat na jaře výtečná Jihlava. Žlutomodří museli pro zachování alespoň teoretické postupové naděje zvládnout nadcházející domácí duel proti sestupem ohrožené Opavě.

To se nakonec povedlo, když šňůru zlínských nezdarů přerušili ve druhé půli svými zásahy Kroupa a Kroča. Další mečbol odvraceli ševci uprostřed týdne v dohrávce proti Třinci. Po smírném poločase vstřelil rozdílovou branku Žůrek. Žlutomodří se pak zuby nehty bránili, aby kýženou výhru potvrdil druhou proměněnou penaltou v zápase Kroupa.

Zlínské naděje tedy žily, ale pouze do soboty, kdy se ševci před televizními kamerami představili v Hradci Králové. Již jistý postupující oplýval aktivitou, vytvářel si jednu šanci za druhou, ovšem zeď jménem Skácel odolávala. Východočechům tak musela dvěma penaltami pomoct sudí Damková. Hosté dokázali utkání zdramatizovat pouze při průběžném vyrovnání na 1:1 po trefě Pazdery.

Ševce to však v danou chvíli tolik mrzet nemuselo, neboť Ústí nad Labem v souběžně hraném duelu zvítězilo v Sokolově. Tím byla postupová tajenka vyřešena. Zlín pak nevydařené jaro završil domácí s remízou Mostem. Mírnou útěchou mohla být pouze koruna krále druholigových střelců pro Karla Kroupu. O tu se autor 14 branek dělil s dalšími dvěma fotbalisty.

Zlínu sice ještě zbývala šance na návrat do nejvyšší soutěže při důsledném naplnění postupových kritérií v podobě nezbytné infrastruktury a dalších nezbytných náležitostí pro účast v první lize, tato naděje se však ukázala jako lichá.

Do ligy šlo Ústí, ačkoliv do stanoveného data nepředložila všechny potřebné dokumenty ani záruky k výstavbě nového stadionu. Severočeši uchlácholili licenční komisi tím, že zatím budou hrát ve spřátelených Teplicích a během roku nový areál vybudují.

Ostatní kluby nebyly proti. Otázku prvního sestupujícího měly předčasně vyřešenou a cesta do Teplic byla pro drtivou většinu z nich podstatně méně nákladná a zdlouhavá než do Zlína. Po sportovní stránce tedy postoupil lepší tým, jenomže ševci, kteří během roku pracovali na splnění licenčních podmínek, dobudovali vyhřívaný trávník a na čas se vzdali výhody domácího prostředí, se právem cítili ošizení..

I proto byl k mužstvu povolán do pozice hlavního kouče Marek Kalivoda, jehož rukama většina zlínských mladíků v juniorce prošla. K sobě si vybral i nového asistenta a někdejšího zlínského útočníka Pepu Muchu. Trenérský triumvirát poté rozšířil kondiční trenér a kouč třetiligové juniorky Boris Káňa.

Představenstvo klubu mezitím jmenovalo nového výkonného ředitele. Tím se po Ladislavu Minářovi stal Leoš Gojš. Z funkce předsedy představenstva zároveň odstoupil Ladislav Valášek.

Již tradičně ovšem fanoušky mnohem více zajímaly změny v hráčském kádru, kterých bylo více než dost. Ze zkušených pilířů zůstali pouze gólman Jindra Skácel, obránci Ivo Zbožínek a Jan Jelínek a záložník David Šmahaj. Na hostování přišel Jarda Borák z Brna, z hostováni v Hlučíně si klub stáhl Marka Čelůstku, z Kroměříže Jiřího Dobeše a na tři roky se klubu upsal navrátilec Roman Dobeš.

Zbytek mužstva tvořili hráči, kteří toho v předchozích letech v základu příliš neodehráli. Za všechny jmenujme obránce Michala Malého či Lukáše Pazderu, záložníky Filipa Nováka, Pavla Elšíka, Michala Šroma nebo Lukáše Motala a v útoku se měli o střeleckou produkci starat Tomáš Poznar s Martinem Bačíkem.

Naopak na Letné skončili zkušení Zdeněk Kroča, Martin Vozábal, Libor Žůrek, Karel Kroupa, Martin Abraham, Pepa Lukaštík, Martin Bača a dlouho nejistý byl i osud Pavla Malcharka.

Cíle klubu byly skromné. O postupu se nemluvilo, zvlášť když ševci hned v úvodním pohárovém kole vypadli po porážce 1:2 na hřišti divizního Vyškova. Jenomže druholigový start žlutomodrým vyšel. Zlínští si vyšlápli na exligové Kladno, když základ pozdějšímu vítězství položili krátce po změně stran svými góly střídající Novák se Zbožínkem.

Mužstvo zaujalo fanoušky fyzicky náročným fotbalem, atraktivním herním pojetím a snahou o útočení. Letná zlínským mladíkům oprávněně tleskala. O týden později bylo ještě veseleji. Ševci nečekaně vyloupili Sokolov po výsledku 3:2. Jako rozdílová se ukázala Šmahajova trefa z půlky hřiště.

Žlutomodří tak nalákaly v dalších dvou domácích duelech na Letnou více než dvoutisícové návštěvy, které už zůstaly věrné zlínské kopané až do konce podzimu. Urputnou bitvu proti nováčkovi ze Sezimova Ústí rozsekl Roman Dobeš. Dvěma góly ve druhé půli spustil lavinu nadšení

.

Ta vygradovala v dalším kole. Ševci porazili Čáslav premiérovou druholigovou trefou Tomáše Poznara. Zvláštností zápasu byly téměř dvě desítky rohových kopů na straně domácích. Zlínští tak měli po čtyřech kolech plný bodový zisk a právem vévodili soutěži. Na jejich fotbal byla radost pohledět.

Pak však přišla bodová dieta. Vše začal výjezd na hřiště sparťanské juniorky. Zlínští byli v Praze bezesporu aktivnějším týmem, z brejků však trestali domácí. Ševci navíc přišli o velmi přísně vyloučeného kapitána Zbožínka. Pro další zápas s Jihlavou nebyla příliš příznivá ani absence Romana Dobeše.

Vysočina těžila na Letné z rychlého nástupu, po deseti minutách vedla 2:0, a přestože Poznar na začátku druhé půle vykřesal jiskřičku naděje, pozdější jihlavská hvězda Tecl z brejků utkání rozhodla. To na Žižkově se Zlínští porazili sami. Nedorozumění mezi brankářem Skácelem a stoperem Zbožínkem nešlo nepotrestat.

Další domácí duel tak měl pro svěřence trenéra Kalivody značný význam. Úkolem dne bylo zastavit sérii porážek. To se povedlo. Proti Karviné udeřili ševci dvakrát těsně před přestávkou a dvakrát hned po jejím konci. Dvěma góly se blýskl Roman Dobeš, své premiérové trefy v soutěži se dočkal Michal Šrom a skóre vyšperkoval Tomáš Poznar. Severomoravané pouze snížili.

Klid však dlouho netrval. Přesněji řečeno pouze týden do dalšího venkovního výjezdu. Ve Vlašimi ševci tahali za kratší konec a těšit je mohla pouze v závěru korigující Poznarova branka na konečných 1:3. Následné střetnutí s Třincem tak bylo ze zlínského pohledu znovu velmi klíčové. Ševci jej ale zvládli a těsnou výhrou po hlavičce Romana Dobeše potěšili fanoušky.

Další těsný výsledek přišel o týden později ve Varnsdorfu. Zlínští jako první na hřišti nováčka dokázali naplno bodovat, když sedm minut před koncem rozhodl o exportu tří bodů přesnou hlavičkou střídající Martin Bačík, pro nějž to byl vůbec první střelecký zápas v soutěži.

Na Letné znovu zavládla euforie, kterou neměl přerušit ani v tu chvíli poslední Hlučín. Zvlášť když Borák rychle dostal ševce do vedení. Jenže brankář Skácel neměl svůj den, stoper Kubica se zranil a hlučínský hrdina Gulajev vyrovnal. Ve druhé půli sice vrátil Zbožínek na domácí stranu vedení, jenže Gulajeb po předchozím ofsajdu znovu srovnal. Rozhodčí už toho posléze ševcům příliš nedovolil, nepotrestal ani penaltový zákrok na Šmahaje a senzační remíza byla na světě.

Žlutomodří chtěli tento nezdar odčinit a v Mostě bušili do domácí obrany od samotného začátku. Šance však lehkovážně zahazovali, a tak přišel trest. Po standardní situaci Severočeši otevřeli skóre a hosté znejistěli. Brankář Jakub Zapletal, jenž si odbyl svou premiéru mezi druholigovými tyčemi, poté inkasoval ještě dvakrát. Poznarova korekce už nic neřešila.

V posledním podzimním domácím duelu hostili Zlínští vedoucí Duklu. Pražané předvedli na Letné velmi taktický výkon, ovšem neprosadili se. Zlínští měli dvě velké šance, jenomže Dobeš ani Šrom nezamířili přesně. Bezbranková remíza ale proti kvalitnímu soupeři měla svou váhu.

V závěrečném podzimním klání se pak ševci vydali do Znojma. Na půdě nováčka rychle vedli, ale domácí kapitán Yonov střelou z velké dálky Zapletala zaskočil. Pak už byli Zlínští rádi i za konečnou dělbu bodů. Díky ní totiž zůstali ve hře o postup se ztrátou pouhých tří bodů na druhou příčku. Podzim byl tedy i přes menší výkyvy nad očekávání úspěšný. Herně i výsledkově, což dokazovaly také návštěvy v hledišti často přesahující dvoutisícovou hranici.

 
 

Generální partner

Lukrom a.s.

Hlavní partneři

Zlínský kraj Město Zlín Fastav a.s. STES HET Provit a.s. FAČR Raciola Raciola Mikrop Pozemní stavitelství Zlín ELKO EP, s.r.o. Stavební firma Navláčil

Partneři

Gambrinus Eurovia MPL Stavebniny Magneton a.s. Tekro a.s. Unimarco a.s. Arles T-MOTOR Zlín Sportovní kluby Zlín Eminent – chovatelská řada špičkových českých krmiv pro psy a kočky Hamag Závod biochemických služeb, výroba krmiv M tradeUhlsport

Partner výstroje

top4football Adidas

Bezpečnostní partner

BD Safe

Mediální partneři

Radio Zlín Radio Rock Max Zlínský deník

© 2011-2017 FC FASTAV Zlín & eSports.cz, s.r.o.

RSS kanál